Jdi na obsah Jdi na menu
 

O mně

Lukáš Vlček (narozen 1974 v Brně)

Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, obor geodézie neboli zeměměřictví (1988-92), dále angličtinu na Státní jazykové škole v Brně (1992-3), rok pobýval ve Spojených státech, ve státě Minnesota, ve městečku New Prague (1993-4). Po návratu ze zámoří nějaký čas navštěvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor český jazyk - anglický jazyk (1994-9). Studium však z rozličných osobních důvodů (zčásti zdravotních) nedokončil. Přispíval do studentského časopisu Netřesk svými básněmi i ilustracemi. Mezitím o prázdninách v roce 1995 zavítal podruhé do Spojených států jako doprovod, tlumočník a pomocná sochařská síla svého otce, sochaře Miloše Vlčka, který vytvořil pro Novou Prahu dubovou sochu Loď Praha.

Píše básně od svých 16 let. Dosud publikoval hlavně časopisecky. Básně mu vyšly například v těchto časopisech: Host, Weles, internetové Divoké víno, internetové Kulturní noviny (rubrika Poiésis), Veronica, Sedmá generace, Tvar, Psí víno. V roce 2007 se umístil na druhé příčce literární soutěže Vladimíra Vokolka v Děčíně. Roku 2010 vydal vlastním nákladem svoji básnickou prvotinu V hlubině koně tůň u nakladatelství Key publishing (Knihu doprovodil vlastními ilustracemi, které vznikly nezávisle na vytištěných básních). Je spoluautorem almanachu Krajiny, které vydalo sdružení Re v roce 1999 a jehož součástí jsou autorské písně na přiloženém CD. Je spolutvůrcem miniknížky s hudebním nosičem, převypravující básnickou pohádku Jana Skácela Na koni páv a smrt a moruše (1999).

Je amatérským fotografem, příležitostným hudebníkem, nevystudovaným sochařem, samozvaným dřevorubcem, zájemcem o astrologii i astronomii, tvořitelem svérázných kaligrafických vzorců a šifer, slyšitelem stromů, naslouchátorem lesů, hvězd, obzorů, hor, plání, cest a vody ve všech jejích podobách. V Nové Praze v Minnesotě pracoval jako sběrač kamení z polí, pomocník v místním zemědělství, zahradní služba, klestitel v jabloňovém sadě (1994), sochařská výpomoc a tlumočník při sympóziu Vránův mlýn 1997, které proběhlo v létě toho roku v údolí Ponávky, průvodce anglicky mluvících turistů po Brně (1998), realizátor dřevěného rozcestníku u železničního mostku na pěšině Tišnovky jako součást sympozia (1999), pomocník skladníka v potravinové firmě v Brně (2000), fotograf objektů pro publikaci Jehnice ke 710. Výročí založení obce (2002), fotograf pro sympozium Brněnský plenér 2002 u přístaviště na brněnské přehradě,  sochařská výpomoc při realizaci slovanské pohanské svatyně na Pohansku u Břeclavi (2002), kamenický pomocník ve vápencovém lomu v Port d’Envaux ve Francii (2003), kamenotepec písmen a drobných pískovcových reliéfů v Koclířově u Svitav (2003), tvůrce sochy podle návrhu otce Miloše Vlčka u přístaviště brněnské přehrady (2004), dozorce v pavilonu Anthropos v Brně (2009), recepční ve sdružení Práh v Brněnských Ivanovicích (2014-18).

Kreslit začal někdy v roce 1993, během studia na Filozofické fakultě v Brně. Jelikož se snažil psát básně a nastávaly chvíle, kdy už nebyl schopen vyjádřit něco slovy, našel si jiný, mimoslovní způsob vyjadřování. Kresby jsou tvořeny z velké části opakujícími se znaky, abstraktními útvary, snovými neskutečny, symboly s osobním i nadčasovým významem. Nereálné, až mimozemské pocity jsou přesto velice skutečné, protože zevnitř tlačí na osrdí, drásají v hrudi jako střepy roztříštěné sklenice nebo hladí jako hebký smyslový či smyslný pastelový sen. Jde zčásti o úlety do světů naznačených, vzdálených, nadskutečných, vytoužených či obávaných. Zároveň je zde však i touha stát nohama pevně na zemi, dlít ve skutečném světě, nerozpolcen, neznechucen, nezakomplexován, neoslabován, svoboden, nesvazován jakýmikoli teoriemi, mýty, dogmaty, demagogiemi, pověrami, vírami, náboženstvími, poučkami, instrukcemi, příkazy. Touha po naprosté svobodě představivosti, tvořivosti, přirozenosti a volnosti divoké nespoutané přírody. Také však snaha najít neznámý, neobjevený, či dosud neexistující svět, vlastní nenarušitelný niterný pokoj o rozměrech nejméně zeměkoule, lépe však nekonečna.

                                                                                                                      Lukáš Vlček, únor 2019

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář